Porcelán

Mám slabost pro starý porcelán. Obdivuji jemnost a krásu jeho ornamentů ve spojení s křehce vypálenou hlínou. Když na mě internetu zamávaly krásně červeně zdobené hrníčky, vzpomněla jsem si na svoji známou, která si sice nepotrpí na porcelán, za to miluje červenou: „Bude to pěkný dárek, obzvlášť, když kamarádka zrovna prožívá těžké období. Snad ji tím potěším.“

Netrvalo dlouho a hrnky změnily majitele. Zrovna jsem měla doma celkem pěknou dárkovou krabici, ve které se dobře vyjímaly. Že je trochu menší a uložení porcelánu v ní nebude úplně bezpečné, jsem moc neřešila, protože šlo jen o krátký přesun.

V příhodný den jsem sbalila dárkovou krabici do tašky a vydala se na neohlášenou návštěvu. Mělo to být překvapení.

Zrovna jel okolo autobus a tak jsem využila příležitosti, abych si trochu zkrátila cestu. Sotva dosednu, padne mi zrak na tašku s krabicí, kterou jsem si odložila pod nohy a hlavou se mi mihne myšlenka: “Měla bys ji kousek posunout. Schodek na kterém leží je nebezpečný, kdyby náhodou autobus prudce zabrzdil, taška poletí přes celou uličku.” Přišlo mi to naprosto nesmyslné, zabrzdění by muselo být opravdu prudké, aby se něco takového stalo. Přesto myšlenka byla dosti silná a tak, abych dodala duši více klidu, začala jsem zavazadlo přemísťovat. V ten moment autobus prudce zabrzdil. Porcelán zarachotil, jak narazil na tyčku. Lidé, kteří se nestihli lépe chytit se sbírali ze země. Pan řidič vylezl ze své budky, aby se ujistil, jestli se někomu něco nestalo. Někdo mu prudce vyjel do cesty a kdyby nezabrzdil, mohlo to dopadnout tragicky.

A jak dopadl můj porcelán? Přiznám se, že jsem neměla odvahu to zkoumat. Vzala jsem celou situaci jako vzkaz od Pána a s tím jsem celý náklad předala i dále. 

Ten vzkaz zní: Bůh ví, že jsi křehký. I když se Ti nedaří tak, jak by sis představoval, i když to vypadá, že se všechno obrací proti Tobě. Když nemáš ve svých rukou vůbec nic… On Má situaci pevně pod kontrolou. Důvěřuji Mu a naslouchej Jeho hlasu. On tě provede každým trápením. Máš mnohem větší cenu, než pár malovaných hrnků!

Markéta

PS: Prý se nerozbil ani kousek.

Jak poznat křesťanskou sektu

Známý biblický učitel Derek Prince v jednom svém vyučování říká: „Vezměte skupinu lidí, řekněte jim: „Vy jste ti jediní lidé, co mají správné poznání a zaručeně najdete následovníky.“

V tom, jak chápou sektu křesťané a ateisté nebo agnostici, je docela velký rozdíl. Pro někoho může být sektou každé náboženské uskupení, které od svých členů vybírá peníze na svůj provoz, nebo jen mluví o Bohu. Bible se však více než vnějších věcí dotýká učení, které v takových skupinách panuje.

Job svým přátelům vyčítá jejich přístup k němu slovy: „Vy jste vskutku ten pravý lid, s vámi vymře moudrost!“ Job 12,2

Tohle bych nazvala hlavním znakem křesťanské sekty. Vytváří okolo sebe jakýsi exkluzivní klub, kterému podsouvá myšlenku, že jen oni jsou ti praví, kteří mají poznání, a ostatní křesťané jsou v lepším případě jen méněcennými bratry, v horším případě odepsanými lidmi, kteří míří rovnou do pekla. Toto smýšlení se víceméně objevuje v každém společenství věřících. Své denominace si obvykle vybíráme podle nějakého klíče. Často je to učení, které je nám nejblíže a o kterém věříme, že se nejvíce blíží první církvi.

Když jsem byla jako mladá věřící obviňována jinými lidmi, že jsem se přidala k sektě, a četla jsem si znaky, jaké sekta obsahuje, usoudila jsem, že největší sekta se kterou jsem ve svém životě měla tu čest, byl dětský tábornický oddíl. Obsahoval snad všechny sektářské znaky. Od osvíceného vůdce, přes poslušnost pravidlům, která určil, a téměř náboženské úkony, po pocit nadřazenosti nad ostatními.

V Biblické definici sekty však jde o hlubší věci. Apoštol Pavel říká: Ať vám neupírá podíl na vykoupení nikdo, kdo si libuje v poníženosti a uctívání andělů, jak to v marné pýše své mysli viděl při svém zasvěcování. (Kol 2,18 )

Lidé v křesťanské sektě mohou mít různé názory, proč ti ostatní neodpovídají správnému učení. Ale hlavním důvodem tohoto smýšlení je, že upírají podíl na spáse ostatním křesťanům.

Z tohoto plynou další okolnosti. Člověk, který je spasen vírou v Krista, je často velmi rafinovaně a nenápadně přesvědčován: „Ano, seš spasen, ale ještě ti něco chybí. Potřebuješ dodržovat ta a ta přikázání, denně číst Bibli, tolik a tolik hodin, potřebuješ dodržovat sobotu nebo pravidelně číst příspěvky našeho proroka a podřídit se jeho zvláštnímu zjevení…“

Zde se pohybujeme na hraně, až za hranou křesťanství. Pokud mezi člověkem a Bohem stojí nějaký prostředník, obvykle jde o vůdce dané skupiny, který zprostředkovává ostatním takové porozumění Písmu, na které by člověk sám při svém studiu nepřišel, jde do tuhého.

Apoštol Pavel také píše:

Náš dopis nemá jiný smysl, než jak mu sami rozumíte, když ho čtete. 1 Kor 1,13

Žádné tajné poznání! Nemyslím tím obraznou řeč často používanou např. v prorockých spisech, k té přistupujme s pokorou. Tyto úseky Písma v nás budí emoce, které nám mohou pomoci lépe poznat Boha, ale stavět na nich nějaká vyhraněná učení je nebezpečné, podobně jako dávat jediný správný výklad abstraktnímu obrazu nebo hudebnímu dílu.

Když jsem byla v Izraeli, setkala jsem se tam s lidmi, kteří používali Bibli jako osmisměrku. Protože nebyli vedeni Duchem svatým, hledali proroctví o poslední době způsobem, že vzali originální hebrejský text, vynechali z něj mezery, dali ho do pravoúhlého rastru a v tomto rastru hledali zašifrované tajné zprávy od Boha.

Ano, Bible je podivuhodná kniha. Neexistuje žádná jiná kniha na světě, kterou byste mohli číst každý den svého života a pořád v ní objevovat nějaká nová tajemství.

O tom se píše v listu Židům: Proto nezůstávejme již u počátečního učení o Kristu, ale směřujme k dospělosti… Budeme moci jít dále, když to Bůh dovolí. Žd 6,1;6,3

Tato tajemství se týkají hlubšího poznání Boha a vždy nás uvádí do obecenství s Ním a k úžasu nad tím, co v našem životě a ve světě dělá. Nikdy nevede do nějakých skrytých nauk, které by stály proti základnímu smyslu Písma, nebo by dokonce snižovaly váhu Ježíšovy oběti a jeho Božství.

Materiální dopad členství v sektě, na který lidé často upozorňují, je podružná věc. Ježíš říká: „Vždyť co člověku prospěje, získá-li celý svět, ale své duši uškodí?“ Mk 8,36 (CSP)

Posvěcujme se, usilujme o ovoce Ducha svatého a modleme se za duchovní dary, ať je naše víra živá, aby lidé neměli potřebu hledat „pravé křesťanství“ v různých podivných naukách, ale setkávali se skrze nás s Boží mocí. Dejme si pozor, abychom ve vlastním společenství sami nevytvářeli pocit výlučnosti oproti jiným skupinám křesťanů, a nenaslouchejme těm, kteří o tuto výlučnost usilují.

Buďme všímaví a pokud to jde, varujme druhé před členstvím v sektě. Potřebujeme být připraveni a s otevřenou náručí čekat na ty, kteří se vydali nesprávnou cestou. Vyhlížejme ztracené lidi, tak, jako otec vyhlížel marnotratného syna. Buďme připraveni pomoci jim vystoupit z bahna náboženství, plakat spolu s nimi nad jejich zklamáním. Buďme jim v pravý čas nablízku, abychom jim pomohli očistit jejich víru od balastu a najít ryzí vztah s naším Spasitelem.

„Konspirace“, které věřím

Svět neřídí tajné spolky, ale láska lidí k penězům.

 Peníze například ovlivňují:

 ⁃               Kvalitu denního tisku. I solidní média dokážou vyplodit zavádějící články pro vyšší čtenost. Tím ovlivňují myšlení i náladu mnoha lidí.

⁃               Sociální sítě. Tyto sítě sbírají naše data a proměňují je v zisk za reklamu.

⁃               Naši představu o štěstí. Přiznejme si, že hodně záleží na tom, co si můžeme v životě dovolit pořídit. 

A mohli bychom pokračovat opravdu dlouhým seznamem, protože i ta procenta masa v šunce jsou výsledkem finančních souvislostí.

 Pokud žijete zemi s dobrým zdravotním systémem a štěstí v lásce jste už našli, peníze budou skutečně významnou složkou ve vašem rozhodování. Tak to prostě chodí, zejména u lidí na západě a ve střední Evropě. Nebojují za identitu své země nebo za lidská práva. Bojují za ještě lepší místo pod sluncem, případně slávu a popularitu.

Vztah k penězům ale není tématem pouze u bohatých lidí.

I mnozí bohatí byli dříve chudí, nebo prostě jen průměrně zajištění. I nemajetný člověk může být lakomý a jeho chamtivostí mohou trpět jiní. Zápas o poslední zlevněné máslo v samoobsluze je v principu úplně stejný jako zápas o nákup další firmy. Možná nezápasíš o máslo, ani firmu, ale o ještě lepší zaměstnání, lepší auto nebo dům. 

Mít tyto věci není špatné. Otázkou je, jak v tomto zápase o zisk obstojí náš charakter. Co jsme ochotni za zisk obětovat? Vztahy, čas nebo čest…?

 

To, co nakonec hýbe celým světem, je morální charakter lidí. V tomto případě charakter, který je testován lákadlem zisku ve vlastní prospěch.

Tento charakter nevyřeší žádný politický systém. Je jedno, zda jste pravičák nebo levičák, demokrat nebo komunista.

Lidé se musí měnit uvnitř. Ale aby byl člověk ochoten se změnit, musí k tomu mít opravdu dobrý důvod nebo silnou motivaci.

To, že nás dovede měnit láska k zisku, už víme. Pro peníze lidé změní i město, ve kterém bydlí. To normálně neuděláte. V extrémním případě vidíme případy, kdy člověk pro peníze i zabije.

Co nás ale mění v tom pozitivním slova smyslu? Co ovlivní naše chování a naše priority? Co nás motivuje k dávání? Co přinutí člověka sledovat více jiné cíle než finanční? Nešidit výrobky, pracovat poctivě, neobelhávat neexistující slevou, nešokovat lidi bulvárními titulky v tisku? Jsem přesvědčen, že je to naše vnitřní přesvědčení.

 

Musíte v něco věřit, abyste dokázali jít i proti vlastním zájmům, pokud to přinese dobro. Víra je centrum naší energie, naší motivace a pohnutek. Vše, co děláme, děláme proto, že jsme o něčem přesvědčeni. O něčem, co je důležitější než náš zisk a prospěch. Otázkou tedy zůstává: v co věřit?

Máme svobodu, aby každý věřil, čemu chce, ale musíme si připustit, že to mohou být i hlouposti a lži. Nebyli bychom jediní, kdo se na světě zmýlili.

Co je však pravda? Co může být předmětem víry, která nás proměňuje k lepšímu?

Tuto otázku už kdysi položil Pilát Ježíšovi.

Ježíš tehdy mlčel. Co měl taky říci, když sám stál jako ztělesněná pravda před Pilátem, jak je psáno v Bibli.

 

Ano, můžeme být přesvědčení o různých informacích, myšlenkách, filozofiích a náboženstvích.

Moje osobní zkušenost je však je, že než věřit náboženským dogmatům či nestálým filozofickým konceptům, je lepší důvěřovat osobě, která nelže a jejíž charakter je osvědčený. Obtížně takovou osobou hledáme mezi politiky, ale jako životního partnera víme, že ji například najít musíme.

Je úžasné mít kolem sebe lidi, kterým můžeme plně důvěřovat. Mezi nimi jsem však našel někoho, kdo je v tomhle ohledu opravdu dokonalý.

A ano, je to Ježíš Kristus. Dokonalý obraz Boha na zemi, cesta, pravda a život.

Věřím, že jen on může pomoci lidstvu změnit jeho vnitřní motivaci, pokud ovšem bude ochotno změnit svoji víru. Posunout ji od dogmat nebo falešných hodnot k osobě našeho stvořitele. Ježíš je vlastně opakem oné lásky k zisku. Je vlastně ztělesněním štědrosti. Vždyť za nás zaplatil cenu nejvyšší, svůj život.

Pokud nás jeho příklad nepřesvědčí o jiných ideálech, než je běžné, obávám se, že každý z nás zůstane onou tajnou příčinou, proč lidstvo směřuje k vlastnímu zániku. Zániku, který je určován lidskou touhou po vlastního zisku.

Takže ano, tahle úvaha není konspirací v pravém slova smyslu. Nicméně utajený nepřítel, je odhalen. Skutečně existuje někdo, kdo tajně tahá za nitky světového dění. 

Jsi to ty, já a s námi miliardy lidí, kteří předvídatelně směřují za svým prospěchem.

Jestli se pereš o levné máslo, sedadlo u okýnka, o větší území tvého státu, nebo o data uživatelů tvé vlastní sociální sítě, na tom už tolik nezáleží.

Jednou se možná staneš člověkem, který bude mít velký vliv něco změnit. Pokud však nenecháš změnit sebe, budeš mít stejně podíl na tomto hamižném celosvětovém spiknutí proti Bohu a jeho štědrosti. Spiknutí, které ničí tvůj život, naši zemi a naši společnost.

 

 

 

Vývoj Judaismu od vstupu do zaslíbené země po synod v Javne.

 

Proč věříme konspiračním teoriím?

Konspirační teorie tu žijí s námi. Jde o alternativní výklad událostí, který odhaluje tajné spiknutí mocných lidí a spolků působících ve skrytu světového dění. Tito stínoví vládci mají dostatek peněz a vlivu, aby získávali stále větší moc. V konspiračních teoriích jsou i jiná témata, méně fantaskní, nicméně i tak dost šokující. Vždy nám v nich daná vláda něco utajila a přiměla nás věřit něčemu, co se nikdy nestalo nebo neděje. 

Někteří lidé konspiracím vůbec nevěnují pozornost, ale někdy na ně narazíme, když nám naši známí pošlou nějakou tu zajímavou teorii po internetu. Osobně patřím právě k této skupině, ale v posledním čase cítím potřebu sepsat několik myšlenek, které zastáncům těchto teorií patrně unikají a možná někomu poslouží, až si na nějakou bude tvořit názor, případně ji šířit dál.

 

Co je člověk ochoten ve víře v konspirační teorii přehlédnout?

 

1.     Důkazy

 

Důkazy nikdy neexistují. A jestli existují, jsou buď nepochopeny nebo jsou někde někým ukryty před veřejností. Není to podezřelé? To, co je za důkazy vydáváno, jsou spíše jen předměty ke spekulaci. Příklad: „zde vidíme ohnisko požáru“ (spekulace: “někdo ho založil úmyslně“). Mohou existovat i důkazy podvržené, protože existence dobré konspirace má svůj důvod a asi vás za to dnes nikdo nepotrestá.

 

2.     Logiku a fakta

 

Někdy je konspirace zajímavá, ale postrádá rozumnou odpověď na otázku: „proč a kdo by z toho všeho utajeného měl vlastně prospěch, nebo proč to dělal tak složitě“. Leckdy chybí i racionální základ, protože některé věci nejsou ani technicky proveditelné. Ale protože konspiracím často věří laici, spoustu věcí už neřeší. Prostě věnují pozornost i zjevným nesmyslům, jelikož jsou vnitřně smířeni, že vlastně nemůžou rozumět všemu. Jejich odpovědí bývá: „ale ono to dneska nějak udělat jde, co ty o tom můžeš vědět“?

 

3.     Motivy jejich tvůrců

 

Milovníci konspirací opravdu přehlíží zásadní věc – sdílená informace ve věku internetu vydělává peníze! Nevědí, že mohou existovat i lidé, kteří se tvorbou konspirací nebo fake news přímo živí. Takovou lehkou formu této praxe vidíme na různých šokujících nebo zábavných videích. Můžete to být video s autonehodou nebo něco vtipného nebo něco šokujícího, co vás jednoduše zaujme. Stačí třeba rozmlátit na videu svůj telefon za 30 tisíc. Věřte, že ten člověk vydělá víc než 30 tisíc, pokud se na ono video budeme dívat. Video je zpravidla nějak spjato s reklamou. Reklamu samu ale nemusíte registrovat. Může to být výrobek mimoděk nafilmovaný ve videu (třeba právě ten telefon, který je rozbíjen), účelem může také být získání pozornosti pro video kanál autora, na kterém už reklama je.

Oč více tedy mohou vydělat peníze propracované konspirace než hrající si koťátka na videozáznamu.

 Jinak zde hrají roli i jiné cíle, například politické. Sdílený materiál na internetu je však širší téma, ve kterém rozhodně nehrají roli jen konspirace. Internet je pro ně však mocným nástrojem fungující na principu snadného a rychlého sdílení.

 

Proč je těžké konspiraci vyvrátit?

 

1.     Nedostupné důkazy

Protože stejně jako chybí důkazy pro konspiraci, chybí i proti ní. Často jde o věci, kde je prostě nemožné si něco vlastní zkušeností ověřit. Museli byste proniknout až do tajných materiálů nějaké armády nebo tajného spolku. 

 

2.     Silná víra

Protože narazíte na něčí víru a víra důkazy nepotřebuje. Víra je spojena i s touhou něčemu věřit. Tohle je věčný boj, proto ani rozumné argumenty nepomohou. Můžeme si však všimnout, že někdy jsou nositelé konspirací poněkud nestabilními lidmi, které je dobré brát v jejich víře s rezervou. Bohužel přes internet je osobně nepoznáte.

 Ani vzdělanost lidí nemusí hrát vždy zásadní roli. Všichni lidé podléhají stejným lidským slabostem, takže to, co nosíme ve své hlavě, může snadno být přehlasováno tím, co nosíme v srdci.

 

3.     Silná touha

Protože hloubat nad konspirací je pro někoho velice vzrušující činnost, bez které by byl život nudný. Všichni přece toužíme vědět, co je za tím vším kolem nás, zejména když konspirační teorie může naplnit skryté touhy a pohnutky našeho srdce. V dalším textu se na tyto pohnutky podíváme podrobněji.

 

 

Proč mohou být konspirační teorie přitažlivé?

 

Konspirační teorie cílí na mnoho vlastností naší nezralé duše. Následující pohnutky si těžko někdo přizná, ale naše názory nebývají tvořeny jen naším intelektem. Značnou část tvoří to, co se děje uvnitř nás a čemu ani nevěnujeme pozornost. U každého samozřejmě převažují různé pohnutky.

 

1.     Konspirace cílí na lidskou touhu po senzaci 

 

Kdo má rád nudné zprávy? Konspirace vás opravdu zaujme. Je to trošku, jako když máte rádi sci-fi a někdo vám dá naději, že by mohlo být realitou. Na tomto je mimo jiné založena víra v mimozemšťany. Nemusíme ale chodit tak daleko. Každá senzační zpráva zaujme. Na tomto principu stojí bulvární média a věřte, že finančně prosperují, jinak by tu nebyla.

 

2.     Na potřebu zdůraznění naší hodnoty

 

Je velmi přitažlivé být v roli objevitele pravdy. Zejména když většina lidí věří něčemu jinému, konspirace vám dává pocit vlastní moudrosti a výlučnosti. Pro někoho dokonce vlastní hodnoty. Říkáte si: „alespoň v něčem jsem předběhl ostatní“. Takový člověk konečně může sdílet něco, co jiného člověka zaujme. A opět nemusíme chodit jen ke konspiracím. Kolik lidí se rádo odlišuje svým vzhledem? Je to možná i trochu přirozené. Kdybychom všichni nosili stejné oblečení, i ti největší módní ignoranti by asi hledali něco odlišného. No a když celý svět věří, že Američané přistáli na měsíci, musí to být přece hrozná nuda. Určitě to tehdy bylo všechno jinak…

 

3.     Cílí na touhu po hrdinském odboji 

 

Vzepřít se tomu, kdo vám vládne, bývá pro člověka velkým tématem. Reptat na šéfa v práci, rodiče, učitele a politiky patří k normálnímu chování člověka. Člověk se v konspiraci stává malým zbojníkem proti něčemu ještě většímu a důležitějšímu, totiž systému, který ho ovládá. Na tomto námětu vzniká mnoho filmů a knih, například velmi populární film Matrix. Takový odpor je vlastně ušlechtilou činností pro blaho všech. Navíc nevyžaduje naše osobní nasazení ani oběti. Stačí jen šířit výbušné názory, když držíme v rukou ničivé zbraně, se spouští na našem mobilním telefonu. Člověk chce být trochu hrdinou a ve věku internetu může.

 

4.     Cílí na touhu mnoho znát

 

Není příjemné, když něčemu nerozumíme. Pokud je však téma složitější nebo ho prostě nemůžeme obsáhnout (řada válečných dokumentů je logicky tajná), člověk dostává v konspiraci celkem jednoduché a zajímavé vysvětlení. Není někdy lepší pokorně říci, že něčemu nerozumím? Nebo si třeba přiznat i to, že mě vláda klidně obelhala, ale neudělala to s využitím supertajných technologií a naplánovaného celosvětového spiknutí? Myslím, že nejsme tak superinteligentní lidé, aby nás někdo musel obelhávat s pomocí neskutečně drahých a bizarních projektů či technologií. 

 

5.     Konspirace osvětluje tajemství nebo posvátné texty

 

V případě ateisty může být přitažlivá například kniha: „Šifra mistra Leonarda“ nebo třeba Dänikenovy knihy o mimozemšťanech, kteří se vydávali za bohy, když nám pomáhali stavět pyramidy. Člověk přece hledá odpověď na otázku, odkud jsme, a když nechce přijmout existenci Boha, najde něco jiného. Konspirace má proto někdy ambice vyložit pravou tvář náboženství nebo nějaké jeho tajemství. V případě křesťanů může být velmi lákavé vykládat biblická proroctví o konci světa. Skutečnost, že odhalujeme proroctví pro zrovna tu dobu, ve které sami žijeme, může být pro křesťana nesmírně obohacující. Možná ale málokoho napadne, že takové postoje mohou mít blíže ke konspiračním touhám než ke zbožnosti a k poselství Bible.

 

6.     Konspirace odhaluje skrytého nepřítele, který tajně řídí vše

 

I Bible hovoří o duchu antikrista, který lidi nabádá ke zlému. Můžete být nábožensky založený člověk nebo ateista, ale představa schovaného mocného nepřítele v pozadí je pro mnohé lidi vysvětlením zla. Jde vlastně o věčný boj dobra se zlem. Konspirace nám pomáhá odhalit toto skryté zlo, odpovědné za utrpení světa. Snaha tohoto protivníka identifikovat je tedy logická a každý na to jde po svém. 

 

Zdá se tedy, že konspirační teorie mají mnohem blíže k náboženství a jsou odpovědí na lidskou samotu, strach a zmatek. V případě nábožensky založených lidí pak nabývají ještě dalších rozměrů ve zmatečné práci s posvátnými texty naší kultury, v našem případě s Biblí.

 

A co když je něco pravda?

Jako křesťan také věřím na nenápadné působení zla. Konspirační teorie tu možná jsou právě proto, že někde ve své podstatě vlastně vychází z duchovní reality dobra a zla.

Sklon světa ke globalizaci a obrovská kumulace informací ve světě internetu skutečně otevírají pádné otázky, jak naše budoucnost bude vypadat. Odpovědi na ně ale hledejme s jistou dávkou opatrnosti a s vědomím, že naše představy se lehce mohou stát otcem teorie, pro kterou neexistuje opodstatnění a v případě proroctví nebude ani biblická. 

 

 

 

 

Co se stalo kočce?

Před pár dny mě před domem oslovila uslzená sousedka: „Tak si představte, že nám otrávili kocoura! Letos už to je v ulici druhý.“ Protože máme řadovku, za pár hodin, jsem se tuhle zprávu dozvěděla i od sousedky zleva. Mezi lidmi začaly kolovat spekulace a podezírání, kdo by to mohl být. Tiše se šeptalo, že je tam jedna paní, která nemá ráda kočky. Jiní si vzpomněli na další sousedku, pravidelně vytočenou k nepříčetnosti. Osázela si totiž nový záhon a jeho pečlivě vybraná hlína lákala všechny kocoury v okolí. V ulici se opět rozprostřela dusivá atmosféra podezírání.

Jednoho dne jsem pozorovala kontrast mezi chodníkem před naším domem a pečlivě očištěnou dlažbou před ostatními budovami. Najednou mi to došlo: „Většina sousedů používá Roundup!“ Co bylo nejoblíbenější zábavou našich kocourů? Lehnout si na vyhřátý chodník a pěkně se tam převalovat ze strany na stranu. Až zajde slunce, zalezou někam do klidu a pečlivě se chlup po chlupu umyjí!

Před časem jsem si znova četla Silmarilion od J. R. R. Tolkiena. Zaujala mě myšlenka, která se v různých podobách objevuje i v ostatních jeho knihách. Totiž, že za pádem stvoření stály intriky a podezíravost: „Bůh to s vámi ve skutečnosti nemyslí tak dobře, jak se tváří, chce z vás mít hloupé otroky slepě vykonávající to, co on chce. Existují netušené možnosti, které vám odepírá, a vy mu naivně věříte…“

Nepřipomíná vám to rozhovor z ráje? Znovu a znovu se tahle hadova strategie osvědčuje, když se snaží rozbít Boží dílo. Nenechme se oklamat!

To neznamená zavírat oči před zlem a předstírat, že neexistuje. Kárejme hřích, ale zároveň smýšlejme jedni o druhých v dobrém, snažme se v našich vztazích počítat s tím, že může dojít k nedorozumění, a nehledejme hned za vším špatný úmysl!

Možná má sousedovic kocoury na svědomí opravdu nějaký zlý člověk, ale dokud se neukáže pravda, rozhodla jsem se věřit v nešťastnou náhodu. Rozpoutat mezi lidmi podezíravost a nedůvěru je totiž staletími osvědčená satanova taktika. V knize přísloví je napsáno: Těchto šest věcí Hospodin nenávidí a sedmá se mu hnusí: Přezíravé oči, zrádný jazyk, ruce, které prolévají nevinnou krev, srdce osnující ničemné plány, nohy rychle spěchající za zlem, křivý svědek, který šíří lži a ten, kdo vyvolává mezi bratry sváry. Př 6,16-19.

Víc, než je běžné…

Nevím, čím to je nebo co se děje, ale stále častěji se setkávám s tím, že si křesťané mezi sebou nerozumí, nebo se málo povzbuzují. Nejsou to sice nějaké vyhrocené konflikty a nemám ani na mysli, že jde zrovinka o naše společenství, ale sleduji to kolem sebe tak nějak obecně. I v sekulární společnosti je to nějaké horší než dříve. 

Bible mluví, že ke konci dnů ochladne láska mnohých.

Vždycky mě to slovo „ochladnout“ zaujme. Znáte to - koupíte si něco dobrého ve stánku v občerstvením a než najdete klidnou zónu, kde to zbaštíte, máte v ruce studené jídlo. Nic moc zážitek. Všimněte si, že ono ochladnutí není vůbec rychlé. Párek v rohlíku vám nezmrzne hned u okýnka. Je to pomalé a postupné.

Když sleduji společnost kolem sebe, říkám si, že asi existuje nějaký chladný vítr, který lásku lidí ochlazuje. Pomáhá tomu směs různých okolností, které z nás nenápadně dělají netrpělivé, rozmazlené a sobecké individualisty.

Dnes může mít člověk téměř všechno na míru. Od domu přes oblečení, počítač nebo i mobil, kam si nechá vyleptat své jméno. Představa, že nosíme stejný oděv jako lidé kolem, je nám zcela vzdálená. Kdo však prožil totalitu, zná to, jelikož toho na výběr moc nebylo.

Televizní program si můžete uzpůsobit na míru dokonale. Nejen, že máte na výběr mezi desítkami i stovkami stanic, ale člověku to nestačí. Dnes si na chytré televizi pustíte zrovna ten pořad, který chcete. Na nic nečekáte. Seriál zhlédnete klidně celý a hned. Nečekáte ani na členy rodiny. Kdepak jsou ty diskuse o tom, na co se večer budeme dívat. Jasně, lidé se u toho mohli taky někdy pohádat, ale dnes? Nechceš se dívat na to samé? Zalezeš si do své díry a tam si pustíš svůj program. Televizi si dnes koupíš v bazaru klidně za 500 Kč, ale ani to není to třeba. Řada programů je přece ve tvém mobilu, který má kvalitnější obraz než většina TV na trhu.

Dětem se dnes často pořizují vlastní pokojíčky, takže se o ně nemusí dělit s jinými. Nebo proč se dělit o auto, když bývají v rodině kolikrát dvě i tři? Použitý starý krám můžeš dnes získat i výměnou za pizzu. Já si tak alespoň jednou „koupil“ starou troubu.

Chápu, že takové auto bude asi spíš na škodu, ale trošku jsem si zapřeháněl…

Nejde mi však o kritiku zmíněných věcí. Není přece nic špatného na tom, aby každé dítě mělo svůj pokojík. Chci jen ukázat, že si více než kdy předtím kolem sebe můžeme postavit svět dle našeho přání. Takovou virtuální realitu, ale přitom skutečnou.

Zkrátka žijeme v době, kdy můžeme mít skoro VŠE, a můžeme to mít RYCHLE.

Naše srdce se odnaučuje čekat, snášet nepohodlí a vlastně snášet i druhé lidi.

V téhle úžasné individuální jízdě totiž najednou narazíte na překážku zvanou DRUHÝ ČLOVĚK.

Tento druhý člověk (biblicky – bližní) má ale stejně jako vy své individuální zájmy. A ať už budou odlišné, a nebo naopak totožné jako ty vaše, narazíte na sebe. Oba přece chcete, abyste u pokladny dlouho nestáli. Špatná zpráva ale je, že první na řadu přijde vždy jen jeden. 

Kolem nás se samozřejmě vyskytují další lidé s novými názory, novými zájmy, a nechtějí čekat, když jim budeme stát v cestě.

Jsme zkrátka neochotni dělit se o jedno auto, jeden pokoj, jednu televizi a podrobit se jednomu rozhodnutí vedoucího v práci. A jak se pak třeba podělit o jednu klimatizaci, která bude na všechny foukat stejně?

Tím vším ale člověk pomalu a nevědomky chladne. Není to klimatizací ani rotací zeměkoule.

Je to láskou k našemu komfortu, k našim zvykům, preferencím, názorům. Láskou k nám samotným.

Chceš se někomu pochlubit tím, co jsi udělal? Stává se, že ten druhý na tom hned najde vady. Dřív než pochválí to dobré, s moudrostí a důležitostí sobě vlastní přispěchá s profesionálním feedbackem. Pokazil jsi něco? Druhý tě může hned odepsat jako břídila. Ublížil ti někdo? Můžeš se stát panem „oprávněným“ který má právo ubližovat druhým a odplácet stejnou měrou.

Chtěl bych tímto zamyšlením opravdu vyburcovat církev. Jak daleko jsme kolikrát biblickému vzoru, že máme pokládat život za své bratry. Měli bychom přece být dál, než je běžné.

Jestli jsi ve svém životě odepsal bezpodmínečnou lásku a přijetí druhých takových, jací jsou, odepsal jsi i milost. Znám spoustu lidí, kteří jsou v něčem úžasní a v něčem jsou naprosto otřesní. Vlastně stejní jako jsem i já sám. Odepsat tedy milost s druhými znamená postavit si proti sobě samotného Boha.

Přijde den, kdy lidem nezachrání život jejich peníze ani vybudované protiatomové bunkry. Den, kdy bude úplně jedno jestli jsi měl v životě ve všem pravdu a nebo jsi toho hodně dokázal.

Berme prosím vážně, co se v posledních dnech děje. Nenechme ochladnout svoji lásku, jinak opravdu snadno splyneme s davem.

Buďme v otázce milosti velmi, velmi odlišní od našich negativních zkušeností s druhými, nebo naše vřelost spadne na obecně přijímanou úroveň korektní slušnosti. Korektní slušnost je jen laciná módní póza, která nás neomezuje v našich skutečných zájmech. Milosrdenství s druhými ti ukrojí kousek ze tvého životního prostoru. Ježíši Kristu tak odkrojilo dokonce jeho vlastní fyzický život.

Možná nebudeme pro ostatní vypadat jako siláci, ale spíš slabší naivní hlupáci.

Kéž bychom takovými opravdu byli. Kéž bychom milovali víc, než je běžné…