Netrvalo dlouho a hrnky změnily majitele. Zrovna jsem měla doma celkem pěknou dárkovou krabici, ve které se dobře vyjímaly. Že je trochu menší a uložení porcelánu v ní nebude úplně bezpečné, jsem moc neřešila, protože šlo jen o krátký přesun.
V příhodný den jsem sbalila dárkovou krabici do tašky a vydala se na neohlášenou návštěvu. Mělo to být překvapení.
Zrovna jel okolo autobus a tak jsem využila příležitosti, abych si trochu zkrátila cestu. Sotva dosednu, padne mi zrak na tašku s krabicí, kterou jsem si odložila pod nohy a hlavou se mi mihne myšlenka: “Měla bys ji kousek posunout. Schodek na kterém leží je nebezpečný, kdyby náhodou autobus prudce zabrzdil, taška poletí přes celou uličku.” Přišlo mi to naprosto nesmyslné, zabrzdění by muselo být opravdu prudké, aby se něco takového stalo. Přesto myšlenka byla dosti silná a tak, abych dodala duši více klidu, začala jsem zavazadlo přemísťovat. V ten moment autobus prudce zabrzdil. Porcelán zarachotil, jak narazil na tyčku. Lidé, kteří se nestihli lépe chytit se sbírali ze země. Pan řidič vylezl ze své budky, aby se ujistil, jestli se někomu něco nestalo. Někdo mu prudce vyjel do cesty a kdyby nezabrzdil, mohlo to dopadnout tragicky.
A jak dopadl můj porcelán? Přiznám se, že jsem neměla odvahu to zkoumat. Vzala jsem celou situaci jako vzkaz od Pána a s tím jsem celý náklad předala i dále.
Ten vzkaz zní: Bůh ví, že jsi křehký. I když se Ti nedaří tak, jak by sis představoval, i když to vypadá, že se všechno obrací proti Tobě. Když nemáš ve svých rukou vůbec nic… On Má situaci pevně pod kontrolou. Důvěřuji Mu a naslouchej Jeho hlasu. On tě provede každým trápením. Máš mnohem větší cenu, než pár malovaných hrnků!
Markéta
PS: Prý se nerozbil ani kousek.
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.