Život je jako mobilní telefon…

Náš život je jako mobilní telefon. Když se narodíme, máme nabito na 100%. Zpočátku se naše baterie vybíjí velmi pomalu. S přibývajícím věkem se to stále zrychluje. Když máme na mobilu 50% baterie, začínáme se trochu znepokojovat. Ve světě lidí tomu říkáme krize středního věku. Když se blížíte ke 20%, telefon vám nabídne aktivaci úsporného režimu, podobně jako když vstupujeme do období stáří. Když pak kapacita baterie padá pod 10%, už toho s mobilem opravdu moc nezvládneme a když jsme na 1%, víme, že brzy přijde konec.

Podobně jako telefon, máme ve svém životě také mnoho aplikací. Jsou aplikace užitečné a neužitečné. Jsou aplikace funkční a nefunkční a jsou aplikace, které spotřebovávají více energie než jiné. Symbolicky je to na telefonech zpravidla Facebook.

Člověk přemýšlivý, rozumný a odpovědný si je ztráty energie v telefonu velmi dobře vědom. Snaží se proto telefon využívat co nejmoudřeji. Mezi námi je mnoho lidí, kteří mají moudrý a zodpovědný přístup k životu a většinou se jim to daří a jsou příkladem pro ostatní. Jenže i moudrý a zodpovědný člověk může v životě udělat jednu velmi zásadní chybu. Ráno, když vyráží na cestu do zahraničí nebo do práce, zjistí, že si nenabil telefon. Nebo také může zjistit na dovolené, že mu v kufru prostě chybí nabíječka.

Tyto situace jsou v našem reálném životě celkem dobře řešitelné. Telefon si nabijete třeba na letišti nebo v autobusu a nabíječku si koupíte za pár korun jinou. Ovšem v duchovním životě má tento příměr poněkud jiný rozměr. Tou nabíječkou je totiž Bůh.

Všimněte si prosím, že i člověk bez Boha může celkem dobře žít. Dobře si naplánovat život a skvěle využít všech svých 100% baterie, kterou na začátku dostal. Může samozřejmě také dojít k havárii, k pádu a spolu s mobilem odejít na věčnost předčasně.

Nicméně zůstaňme u naší schopnosti hospodařit s nabitou baterií. Nejen v životě člověka, který nechce mít s Bohem nic společného, ale také v životě křesťana může docházet k falešnému domnění, že život je především o výkonu, o dobře vynaložené energii do užitečných projektů a aplikací. Ale chyba lávky. Jestli chceme žít plným životem a doslova naplno, musíme mít nabíječku a pravidelně nabíjet. Tímto nabitím ale nemyslím další činnost spojenou se ziskem, oceněním nebo zábavou.

Nabíjení je stav, kdy se spojíme v modlitbě s všemohoucím Bohem a zůstáváme doslova „ležet u nočního stolku“. Nikam se neženeme, kabel to ani nedovolí. Jsme jen s ním.

Být jen s ním, který je jediný zdroj energie je zásadní věc v našem životě. Můžete být úspěšní a lidé vás budou obdivovat. Ale tak, jak to v životě chodí, jejich náklonost je vrtkavá. Když se vám daří, tleskají, když se nedaří, plivou, nebo o vás ztratí zájem.

A tak je to vlastně se vším. „Jednou jsi dole a jednou nahoře“, jak se zpívá ve známé písni.

Pro Boha jsi ale stále stejně důležitý a jeho láska k tobě je opravdová a stálá, stejně jako elektrický proud stále proudí do tvého mobilu. Bůh je zdrojem tvé radosti a štěstí. Nikoli aplikace, na kterých v životě funguješ, které tě jednou baví a jindy zase pomáhají v práci.

Jednoho dne budeme mít všichni na baterii našeho života 1% energie. Pro někoho to bude alarm a rychle se bude shánět po Bohu. Pro některé to však bude moment nesmírné paniky. Za celý život totiž takový člověk nepochopil, že bude potřebovat skutečnou nabíječku a že baterie jeho života není stejně jako baterie v mobilu nekonečná. Uvědomí si, že člověka nenabíjí slunce ani příroda, umění ani kultura, úspěchy ani peníze, moc ani zájem druhých lidí.

Skutečným a věčným zdrojem veškerého života je totiž náš Bůh a stvořitel.