Známý biblický učitel Derek Prince v jednom svém vyučování říká: „Vezměte skupinu lidí, řekněte jim: „Vy jste ti jediní lidé, co mají správné poznání a zaručeně najdete následovníky.“
V tom, jak chápou sektu křesťané a ateisté nebo agnostici,
je docela velký rozdíl. Pro někoho může být sektou každé náboženské uskupení,
které od svých členů vybírá peníze na svůj provoz, nebo jen mluví o Bohu. Bible
se však více než vnějších věcí dotýká učení, které v takových skupinách panuje.
Job svým přátelům vyčítá jejich přístup k němu slovy: „Vy
jste vskutku ten pravý lid, s vámi vymře moudrost!“ Job 12,2
Tohle bych nazvala hlavním znakem křesťanské sekty. Vytváří
okolo sebe jakýsi exkluzivní klub, kterému podsouvá myšlenku, že jen oni jsou
ti praví, kteří mají poznání, a ostatní křesťané jsou v lepším případě jen
méněcennými bratry, v horším případě odepsanými lidmi, kteří míří rovnou do pekla.
Toto smýšlení se víceméně objevuje v každém společenství věřících. Své
denominace si obvykle vybíráme podle nějakého klíče. Často je to učení, které
je nám nejblíže a o kterém věříme, že se nejvíce blíží první církvi.
Když jsem byla jako mladá věřící obviňována jinými lidmi, že
jsem se přidala k sektě, a četla jsem si znaky, jaké sekta obsahuje, usoudila
jsem, že největší sekta se kterou jsem ve svém životě měla tu čest, byl dětský
tábornický oddíl. Obsahoval snad všechny sektářské znaky. Od osvíceného vůdce,
přes poslušnost pravidlům, která určil, a téměř náboženské úkony, po pocit
nadřazenosti nad ostatními.
V Biblické definici sekty však jde o hlubší věci. Apoštol
Pavel říká: Ať vám neupírá podíl na vykoupení nikdo, kdo si libuje v
poníženosti a uctívání andělů, jak to v marné pýše své mysli viděl při svém
zasvěcování. (Kol 2,18 )
Lidé v křesťanské sektě mohou mít různé názory, proč ti
ostatní neodpovídají správnému učení. Ale hlavním důvodem tohoto smýšlení je,
že upírají podíl na spáse ostatním křesťanům.
Z tohoto plynou další okolnosti. Člověk, který je spasen
vírou v Krista, je často velmi rafinovaně a nenápadně přesvědčován: „Ano, seš
spasen, ale ještě ti něco chybí. Potřebuješ dodržovat ta a ta přikázání, denně
číst Bibli, tolik a tolik hodin, potřebuješ dodržovat sobotu nebo pravidelně
číst příspěvky našeho proroka a podřídit se jeho zvláštnímu zjevení…“
Zde se pohybujeme na hraně, až za hranou křesťanství. Pokud
mezi člověkem a Bohem stojí nějaký prostředník, obvykle jde o vůdce dané
skupiny, který zprostředkovává ostatním takové porozumění Písmu, na které by
člověk sám při svém studiu nepřišel, jde do tuhého.
Apoštol Pavel také píše:
Náš dopis nemá jiný smysl, než jak mu sami rozumíte, když
ho čtete. 1 Kor 1,13
Žádné tajné poznání! Nemyslím tím obraznou řeč často
používanou např. v prorockých spisech, k té přistupujme s pokorou. Tyto úseky
Písma v nás budí emoce, které nám mohou pomoci lépe poznat Boha, ale stavět na
nich nějaká vyhraněná učení je nebezpečné, podobně jako dávat jediný správný
výklad abstraktnímu obrazu nebo hudebnímu dílu.
Když jsem byla v Izraeli, setkala jsem se tam s lidmi, kteří
používali Bibli jako osmisměrku. Protože nebyli vedeni Duchem svatým, hledali
proroctví o poslední době způsobem, že vzali originální hebrejský text,
vynechali z něj mezery, dali ho do pravoúhlého rastru a v tomto rastru hledali
zašifrované tajné zprávy od Boha.
Ano, Bible je podivuhodná kniha. Neexistuje žádná jiná kniha
na světě, kterou byste mohli číst každý den svého života a pořád v ní objevovat
nějaká nová tajemství.
O tom se píše v listu Židům: Proto nezůstávejme již u
počátečního učení o Kristu, ale směřujme k dospělosti… Budeme moci jít dále,
když to Bůh dovolí. Žd 6,1;6,3
Tato tajemství se týkají hlubšího poznání Boha a vždy nás uvádí
do obecenství s Ním a k úžasu nad tím, co v našem životě a ve světě dělá. Nikdy
nevede do nějakých skrytých nauk, které by stály proti základnímu smyslu Písma,
nebo by dokonce snižovaly váhu Ježíšovy oběti a jeho Božství.
Materiální dopad členství v sektě, na který lidé často
upozorňují, je podružná věc. Ježíš říká: „Vždyť co člověku prospěje,
získá-li celý svět, ale své duši uškodí?“ Mk 8,36 (CSP)
Posvěcujme se, usilujme o ovoce Ducha svatého a modleme se
za duchovní dary, ať je naše víra živá, aby lidé neměli potřebu hledat „pravé
křesťanství“ v různých podivných naukách, ale setkávali se skrze nás s Boží
mocí. Dejme si pozor, abychom ve vlastním společenství sami nevytvářeli pocit
výlučnosti oproti jiným skupinám křesťanů, a nenaslouchejme těm, kteří o tuto
výlučnost usilují.
Buďme všímaví a pokud to jde, varujme druhé před členstvím v
sektě. Potřebujeme být připraveni a s otevřenou náručí čekat na ty, kteří se
vydali nesprávnou cestou. Vyhlížejme ztracené lidi, tak, jako otec vyhlížel
marnotratného syna. Buďme připraveni pomoci jim vystoupit z bahna náboženství,
plakat spolu s nimi nad jejich zklamáním. Buďme jim v pravý čas nablízku,
abychom jim pomohli očistit jejich víru od balastu a najít ryzí vztah s naším
Spasitelem.
.jpg)
